Myslím, že kdo má normální vztahy v rodině, měl by využívat i pomoci širší rodiny.
Můj názor je, že ti, co rádi využívali hlídání dětí (tj. naprostá většina našich rodičů nás strkala k babičkám), by měli pokračovat ve staleté štafetě a hlídat svým dětem, pokud není v cestě závažná překážka. Měli by to dělat rádi a snažit se, aby vnoučatům dali to, co rodiče nemohou (nemyslím materiálně). Babička, která se v důchodu rozhodla cestovat, bavit, absolvovat řadu kurzů a zálib a nenajde si čas na výpomoc dětem s vnoučaty, je vychcaná a sobecká kravka, pokud sama využívala babičky k hlídání. Hlídání prarodiči je dobrovolné, to ano, ale aby babička sdělila, že o prázdninách nemá na děcka čas, protože je vytížená zájmy, že si je vezme, kdy jí to vyhovuje (např. o prodlouženém víkendu, kdy rodiče jsou doma a chtějí sami něco podniknout s dětmi), ať jde do háje. A ať pak neskuhrá v domově důchodců, když ji tam nikdo nenavštěvuje. Ty vztahy v rodině se budují soustavně, ne tak, že jeden pro samou zábavu nemá na příbuzné čas a až na zábavu nemá síly, má pocit, že by se mu ostatní měli věnovat.
a aby nedošlo k mýlce, já jsem hlídala děti příbuzných tak 10x víc, než kdy kdo hlídal mě. Měla jsem možnost a dělala jsem to ráda. A jsem vděčná těm, co hlídali mně tolik, co mohli.