Kat,

to máš pravdu, jsem trochu nastartovaná.

Když jsme si pořizovali děti, tak jsme od začátku věděli, že jejich zajištění bude celý jen na nás (a cokoli bude navíc, bude superpříjemný bonus, ale nic, s čím by se dalo napevno počítat), a od začátku nám to přišlo přirozený a normální.

I vydělat dost peněz, abychom jim poskytli to, co jim poskytnout chcem, i jim poskytnout dost času.

Já jsem tomu přizpůsobila svoje povolání a dost jsem se obrala na "cti a slávě", pokud z toho mýho povolání může nějaká být (ale chci, aby bylo jasný, že jsem to udělala dobrovolně a nelituju toho).

A teď mi přijde někdo a bude si stěžovat, jak to má těžký, protože se musí taky postarat o děti, který si dobrovolně pořídil, za podmínek, který jsou už 50 let furt stejný (délka prázdnin)? To jako fakt?