Nám se to stalo v práci. Mladá holčina si nabrkla chlapa, staršího než její táta. A děsně žárlivýho. Pak jela s našimi chlapy na 10 dnů služebně na Slovensko, a když už byla na Slovensku, zůstala tam ještě dalších 14 dnů na dovolené. To jeji milec neunesl, holčinu zmlátil tak, že jí přerazil klíční kost a měla i další zranění. On chtěl vědět, jestli mu tam s´někým nezahýbala. Ona - aby se vyhnula dalšímu mlácení - řekla, že ji tam jeden z kolegů znásilnil. A tím se rozjel neskutečný kolotoč. Kolega ji ale neznásilnil, přesto byl neprávem obviněn. Holčina se mu ani neomluvila, i když jsme chápali, že se chtěla vyhnout mlácení. Ve firmě se kolegy vedení nezastalo, aby holčinu někdo usměrnil. Kolega znechucen dal výpověď, přitom to byl moc prima chlap. S holčinou jsme se pak báli jezdit na služební cesty i my ženské, aby nás taky z něčeho neobvinila. Její milec k nám volal chodil do práce a neustále k nám volal a dělal tam dusno. Zklidnilo se to v okamžiku, kdy jsme prostě hočinu vyhodili, to už fakt přesahovalo všechny meze. Přitom do té doby jsme tam klidně i dvojsmyslně vtipkovali a všichni jsme z toho měli prču. Pak už se atmosféra ve firmě změnila, vtipkování přestalo a my se stali ostražitějšími a odtažitějšími.