Kat, jo, vypadalo to děsivě, zvlášť když se to stalo poprvé, tak jsme z toho byli dost paf...potom už jsme si trochu zvykli, ale stejně, ten pocit, že nemůžeš dělat nic, jen tak tam sedět, hlídat a čekat, až to přejde...nic moc, no... U nás to nebývalo při horečkách, ale právě až PO...když teplota klesla, tak obvykle další jednu nebo dvě noci takhle řádil...to samé po narkóze, taky až další den, až to ten mozeček jakoby zpracovával asi...náročné to bylo dost a rozhodně nepomohl den klidu, vyhýbali jsme se pak celkově těm rušnějším návštěvám, dětským akcím a nějakému většímu vzrušení...večer klidný režim...a stejně to někdy úplně nepomohlo, jemu stačilo docela málo, aby měl v noci co zpracovávat... Jsem moc ráda, že už je to za námi...