"Cítím, že z ní proudí zlo." prohlásila moje kamarádka o mé dceři.
Jak byste reagovali? Co ve vás vyvolává toto konstatování?

Dcera je trochu mimoň. Má poruchu pozornosti, má přiblblý pohled, ale je chytrá. Neumí používat mimiku, její výraz je takový ztrnulý, když se směje, brečí a pod. vypadá to, jako by to blbě hrála. Neumí se prosadit, neumí prosadit normálně svůj zájem, takže se buď podřídí nebo začne hlasitě brečet, její brekot nevzbuzuje lítost, jen rozčiluje. Nikomu neubližuje, pokud za ubližování nepovažuji to, že se blbým způsobem snaží zapojit do hry třeba tím, že vysype na jiné dítě kyblík kostek nebo zapomene u kamarádky vrátit želvu do terária a když je želva pohřešována, zalže, že ji neměla. Je jediná, kdo se ve třídě kamarádí se šikanovanou holkou, přestože ji baví spíš jiné holky a tím pádem je terčem ústrků.
Máte pocit, že děcko, které blbě čumí, má v sobě zlo? Řekly byste něco podobného o dítěti, které se neprojevuje nijak agresivně?