No, otěže... asi je neměly nikdy. Naše spolužití se úderem osmnáctin dětí nijak zvlášť nezměnilo. Je to takový plynulý vývoj od narození dodnes (obě děti přes dvacet, mladší pracuje starší studuje). Nově se objevivší typy situací (ať přijdou s věkem či jinak) buď najdou svůj průběh nějak samospádem, nebo se dohodneme co jak proč spíš podle povah a kompetencí než podle věku a pohlaví. Fakt je, že s úderem 18 mladšího jsem si oddychla, že už to není moje věc ("oblíkni se nastydneš").