Velký syn měl taky letos 18 let - řidičák má, "dostal" nové auto (manuál), ale není psané na něj, takže kdyby "zlobil", tak mu nebude "půjčeno" - jinak se teda normálně ptát nemusí, že si ho bere. Pár měsíců jezdil jen s tatínkem nebo s maminkou jako spolujezdci, teď už může jezdit i sám. "Bráníme mu" jenom, aby jezdil večer a vezl tlupu kamarádů (aby neměl tendenci frajeřit). Opakujeme mu různé věty o "odpovědnosti" a o tom, že za všechno už si nese následky sám...
Ale on je to hodný kluk a blbiny nemá tendence dělat.
Holku má, vůbec nechápu, co bychom mu měli nebo mohli v této věci zakazovat či vnucovat - je to přece dospělý člověk a sex je legální od 15.
Táta mu občas rozmlouvá nějaké nákupy (boty za 5 litrů a tak), ale nezakazuje, spíš mu promlouvá do duše.
Já ho naopak učím, aby si věci řešil sám, cosi se ptal, já mu říkám, víš co, je ti 18 let, zajdi si tam a tam, zeptej se sám, jaké jsou možnosti a pak se rozhodneš.
Nekecáme mu do toho, kdy se v noci (o víkendu) vrátí.
Do školy chodí a připravuje se furt stejně (tj. nic moc), ale známky má pořád normální, sám ví, kdy musí zabrat, aby si to vytáhl na lepší...

Já sama se v 18,5 stěhovala z baráku do zcela samostatného bydlení a domů už se nikdy nevrátila, je fakt, že jsem byla odmaturovaná, ale studovala jsem vš ještě pár let, nechápu, proč bychom se k němu neměli chovat jako k dospělému, jen proto, že teď už se maturuje později... (za to, že zavedli devítku, to dítě přece nemůže).