Nejsem na netu přes den, tak třeba to ještě někdo bude číst. Není to tak, že si něco domýšlím, ohledně těch dárků. Tak to zkrátka je. Mužovi bratranci, sestřenice, ti dostávají dárky, které si přejí a ze kterých mají radost. My formální věci. Pravda je, že na dárek pro syna se buď zeptají nebo pořídí něco, z čeho radost má. Děti jsou z rodinných nevraživostí vyjmuté. Což mě těší. Ale je těžké se tvářit, že není rozdíl. Nejde o cenu, to vůbec. Jde o to pojetí. Helenka ráda čte, dostane knížky. Věruška sice nestála dvacet let na lyžích, ale dostane lyžařské rukavice. To by trklo i hloupého. Manžel to vidí také a souhlasí s tím, že už nemám nic vymýšlet, z čeho by měli radost. Že to stejně neocení, když je to od nás.