Margotko,

nezamordoval, ale skoro nikdo, kdo je rozvedenej, není vrah.

Podnikání se může nezdařit a není jedinej, to máš pravdu, ale v tom problém není.

Já to beru tak, že když je někdo můj manžel, tak jsme dva na to dobrý i na to špatný. Pokud se mu něco nepodaří, tak považuju za samozřejmý, že ho podržím a ponesu s ním i ty následky (stejně tak jako kdyby se to nepodařilo mně, tak bych to čekala od něho, a když se jednomu z nás bude naopak dařit, tak se s ním "sveze" i ten druhej).

Takže neúspěch v podnikání pro mě v pohodě, je to náš problém, kterej musíme vyřešit, ale SPOLU. Nestojím o to, že mi "nechce přidělávat starosti", vždyť jsem tam od toho, abych je nesla s ním. Nevadí mi ty starosti nést, i když jsou velký, to vědomí, že jsme na to DVA, je nesmírně posilující.

Naproti tomu nedůvěra a lež mi vadí zásadně, podkopává to pro mě samotnej ten vztah. Už to nejsou dva, kteří se společně o něco rvou, ale dva, který stojej proti sobě, a nevíš, kdy ti ten druhej podrazí nohy. A to nemá cenu.

V jejich případě bych doporučovala tu poradnu, ale nechat to být tak, jak to je, považuju za jistou cestu k rozpadu vztahu a k velký hořkosti.