ale, ale, kam se najednou poděla tvoje zásada, že by každý měl mluvit sám za sebe

Pokud by se to bralo absolutně, tak "lhaní" je i tvrzení, že přijde Ježíšek, v tomto smyslu se dá říct, že ano, lžeme i dětem.

I člověku, kterého mám ráda, můžu "zalhat" třeba ve smyslu, že mi nevadí něco pro něj udělat, zatímco ve skutečnosti mi to zabere dost času i práce.

Takže poctivě vzato asi opravdu nejde říct, že člověk svým blízkým "absolutně nikdy" nelže, pokud bereme lež jako "úmyslné tvrzení něčeho, o čem víme, že to není pravda".

Ale předpokládám, že o takovýchle neškodných "lžích" se tady asi nebavíme, tady mluvíme o zalhání/zatajení věci, která je významná a má dlouhodobej dopad na život těch lidí. To, že to tý manželce neřekne, povede k tomu, že ona "nebude mít řeči", ale do života jí to zasáhne, a navíc se na to nebude moct nijak připravit, což by mohla, kdyby to věděla. To není lež, aby jí neublížil, to je lež, aby si chránil vlastní zadek. Což opravdu blízcí mezi sebou dělat nemusej.