Přece není povinností dětí zůstat rodičům za zadkem až do smrti. Pokud se naše děti rozhodnou žít někde jinde, tak bych samozřejmě byla radši, aby zůstali blízko, ale podstatný bude, aby byli spokojení oni. Pokud si rodiče nedokážou najít vlastní program, tak je to smutný, a prohlášení "že se toho moc horšího stát nemohlo" v situaci, kdy je dcera živá, zdravá a pravděpodobně spokojená, jen je daleko, pokládám za dost velký rouhání.

A už vůbec nechápu, co do toho mají kecat cizí osoby, který neznaj ani to dítě ani toho rodiče.