Přidat odpověď
Epepe, když běžím s kamarádem po cestě a vzájemně si podrážíme nohy, tak tam není úmysl ublížit, ale to samotné podrážení nohou z principu agrese (útok) je. To samé sarkasmus. Škádlení, pokud to tak oba berou.
Zranění ovšem může být jak z kamarádského podrážení nohou tak sarkasmu. Nechtěně, Najednou se to zvrtne.
Stejně tak podrážení nohou může být cílený útok, a přeci ho zvládnu elegantním parakotoulem a vyjdu nezraněna. Sarkasmus může být cílený útok a nemusí se mě dotknout.
Ad dítě: těžko říct jak to "myslí", každopádně by mělo vědět, že je to (nebo může být) zraňující, nebo minimálně otravné pro ostatní členy rodiny. Jak psala Vítr to vysvětlování - asi náročné, ale kdyby se mi to doma dělo (opakovaně ironické dítě), tak bych to zkusila tak. Jenže to je ode mě trochu hraběcí rada, měla jsem štěstí a děti byly celkem v poho i v pubertě.
Předchozí