Stará okna měla drobné netěsnosti, kterými proudil vzduch. Plastová okna, zvlášť, když jsou pečlivě namontovaná, příliš těsní a znemožní "dýchání" bytu.
Takže holt nezbývá, než chybějící netěsnosti předchozích oken nahradit umělou "netěsností" oken plastových. Ale je to horší, protože mikrocirkulace umožňuje průnik vzduchu jen jednou konkrétní větší škvírou, zatímco stará dřevěná okna měla množství malých škvírek, takže to nevedlo k lokálnímu výraznému ochlazení kousku okna oproti zbytku. P
A samozřejmě tohle nestačí, je ptořeba i výrazně víc větrat a když se ochladí, tak je taky potřeba víc topit, aby se poloha rosného bodu posunula z interiéru ven.

Zateplení ještě ubere "dýchání" domu alespoň porézností zdiva. Je z toho potom se zavřenými plastovými okny takový "špekáček v igelitu". Ale zároveňtaké změní tloušťku zdi, posune teplotní spád mezi interiérem a exteriérem a tím pádem změní lokalizaci rosného bodu při kombinaci vnitřní a vnější teploty, takže někdy se to může posunout tak, že voda začne kondenzovat v zateplení místo uvnitř na zdi a okně. Ale to samozřejmě závisí na konkrétním rozdílu teplot.

Jediné, co se dá dělat, je víc topit a víc větrat. Plastová okna a zateplení jsou pro budovy, které ne to primárně nebyly dělané (dnešní budovy, které se rovnou s hodně těsnícími okny a zdivem stavějí, mívají mnohhem líp řešenou vzduchotechniku, odvod vlhkosti z digestoří a koupelen atd.), ve výsledku leckdy finačně ztrátové. Ony ty drobné úniky tepla netěsnostmi byly totiž často menší, než jsou nynější vynucené úniky různým nastavováním moc těsnících oken na netěsnost.