Přidat odpověď
Zetko,
v mé sociální bublině pracují ženy doma víc než chlapi. Chlapi dělají občas něco, nárazově, když se jim zrovna chce. ženy dělají takovou tu údržbovou práci, kterou je nutné dělat furt dokola a v relativně pravidelných termínech. A taky bývá otravnější. Osobně radši sekám trávu, hrabu listí nebo skládám dřevo než meju hajzlík, luxuju a utírám prach. A práce, která je otravnější je samozřejmě mnohem víc ubíjející a potřebuješ na ní víc energie než na práci třeba těžší, ale zábavnější.
Dále se v mé sociální bublině ženy mnohem víc věnují dětem. Na nich je taková ta systematická práce, myslet na to, aby všechno bylo, jak má. chlap na požádání udělá s dítětem úkoly nebo mu něco vysvětlí, ale nepřevezme odpovědnost za jeho výsledky, nedělá to pravidelně každý den a tak spolehlivě, že by na to matka mohla přestat myslet. A to je jednak otravné a jednak to zapleveluje mozek.
A pokud jde o tu zvýšenou předpřechodovou aktivitu. Ani tu v mé sociální bublině nepozoruju. Spíš naopak. V tom věku po čtyřicítce spíš vídám, že ženy se dostávají do krize, protože mají děti ve věku, když už člověk předpokládá, že by měly spoustu věcí zvládat, ale ony je nedělají. Říkat každý den 3 letému dítěti, ať si dá boty pod lavici, abych o ně nezakopávala, když jdu na wc, je v pořádku a považuju to za součást mateřských povinností a výchovy. Ale říkat totéž furt dokola 13 letému dítěti je vopruz, protože to už by to snad za těch 10 let mohlo dělat samo a automaticky. A takových věcí jsou tisíce a ty ženské jsou z toho otrávené. K tomu někdy přibudou problémy s partnerem nebo nějaké další, takže dochází spíš k úbytku energie.
Někdo v téhle fázi dokáže přehodnotit svůj životní styl, dokáže si říct, že některé věci jsou zbytečné a vypustí je nebo se od nich odprostí, začne se jim víc věnovat. Ale dost žen to nedokáže, nebo mají tak problematickou situaci že to třeba ani nejde.
Předchozí