"Co jsem viděla v okolí, tak tam jsme holej zadek i s rodiči každej... Pokud jsme se k něčemu dopracovali, tak jen vlastní dřinou, ne penízkama od rodičů. Tudíž ten svět, co mi popisuješ vidím o to nereálněji. "

No, asi tak nějak.

Asi se teda pohybuju taky v jinejch kruzích a v Praze je to možná jiný, ale lidi kolem mě vesměs jsou na tom poměrně podobně:

- převážná většina má vlastní bydlení, o který se ale museli zasloužit, skoro nikdo to nemá tak, že byněco jen tak dostal. Někdo třeba bydlí v baráku rodičů (tj. nemusel si kupovat do začátku), ale musel už poměrně dost peněz investovat do toho baráku, aby jim nespad na hlavu. Jiní (včetně nás) si vzali hypotéku.

- nikdo z nich nestrádá a není odkázanej na "jablíčko v baťůžku", přesto to tak často řešej, protože to, že nemusej počítat každou korunu, neznamená, že nemusej počítat vůbec

- hovory o penězích se prakticky nevedou a nikdo nevypadá, že by byl se svou finanční situací nespokojen

- nevím přesně, kolik kdo vydělává, a ani netoužím po tom to vědět, ale jeden z mála lidí, o kterých si myslím, že je na tom v tomhle směru velmi dobře, vede takovej život, kterej bych já vést nechtěla - od rána do večera v práci nebo na služební cestě, myslím, že si za to ty prachy sakra zaslouží.