Burte,

nevím. Myslím, že je dobré jednak o tom mluvit, jednak hledat způsob, jak vyjadřovat lásku všem dětem, tak, aby si všechny děti byly vědomy, že je rodiče mají rádi. Nenechat se zcela pohltit potřebami jednoho dítěte. U mladého houslisty odtrpíš všechny koncerty ZUŠ a domácí cvičení a vozíš na soutěže, s mladým fanouškem Pokémonů odtrpíš seriál a třeba pobíháš po parku a chytáš Pokémony, i když to není tak "ušlechtilé" jako hudební nástroj, s maminčiným uplakánkem vyprovázíš k autobusu na školu v přírodě, s odvážným táborníkem kupuješ kvalitní spacák a s důvěrou ho vysíláš se skauty...

Docela často bývá, že je jedno dítě objektivně "potřebnější" a sourozenec je dotlačen k samostatnosti ne tím způsobem, že je mu s důvěrou svěřena a je pro něho obohacující, ale že on to nějak zvládne a je na něho hozena jako břemeno...