Hlavně je to strašně individuální.

Moje pěstounka je upovídaná trochu ve stylu toho, co říká Yuki, ale mně, ač jsem docela opak, to nevadí a naopak z toho často vzejde i něco dobrýho.

Čímž nechci říct, že by to Yuki nemělo vadit, jen že to je tak závislý na tom, kdo to dělá, i na tom, kdo to vnímá, že nejde paušalizovat.

Taky znám zas na druhou stranu jiný lidi, který mi lezou na nervy jen tím, že jsou, ačkoli technicky vzato nedělaj nic tak strašnýho (ale kdyby člověk trochu šťoural, tak by se příčiny dobral).