umí... ale častěji se omlouvám já jemu...
neustále se ztrácím v čase i prostoru a občas zazdím něco domluveného (což moc dobře ví a připomíná mi to, pokud je to důležité) a taky chodím pozdě (a fakt mě to mrzí, takže se pak omlouvám)
a můj muž se zase neumí hádat a občas v hádce vytáhne nějakou podpásovku, takže za to se pak omlouvá on...
největší problém s omluvou má nejstarší dcera, ta to musí natrénovat - když něco podělá, je naštvaná na sebe, ale tu naštvanost neumí odstranit z projevu, když se omlouvá, tak to pak zní, jako by nám nadávala
u syna zase občas ta omluva není moc upřímná, omluví se jen tak pro formu, ale taková omluva mě nezajímá...
jinak u nás je teda normální se omluvit - nikdo není neomylný a upřímná omluva je prostě na místě