Já už skoro pláču a nevím, jestli jsem divná já nebo chlap nebo chlapi obecně prostě jsou takoví...

Umí se Vám Váš muž omluvit?

Nemyslím, nějaké sypání si popelu na hlavu, když praskne nevěra nebo tak něco.
Prostě v běžných každodenních záležitostech.

třeba typu - v pátek se domluvíte, že v pondělí .... a on to zazdí. Nejde o žádnou dramatickou situaci, typu dítě nevyzvednuté ze školky. Prostě krávovinky.

Já jsem neměla nikdy chlapa, kterej by to dělal. Když mi něco vadí a nedělám drámo, jen se třeba chovám chladněji, tak se chlap skoro urazí, že jde o kravinu atd a pak se vlastně omlouvám já, že dělám dusno, když o nic nejde. Když mi něco vadí a udělám drámo, čili snažím se vysvětlit, že mi to vadí, proč mi to vadí atd., tak stejně je to příště stejný.

Proč prostě ten chlap (ti chlapi) neřeknou, ježíš promiň, zas mi to "uteklo", vím, že ti to leze na nervy, ale já prostě (měl moc práce, neutrh jsem se z jednání, potkal jsem kámoše a zazdil jsem to...). Nebo aspoň, promiň, víš že jsem takovej. Já zas vím, že ti to vadí, ale já už jinej asi být nemůžu. Proč se nesmím ani zatvářit, že mi to vadí, protože pak jsem za "zlou" já?