Myslím si o tom, že je to celé nějaké divné.
Podprůměrné známky samy o sobě, zvlášť na ZŠ, nevypovídají vůbec o ničem, znám pár dětí, kterým silně nesvědčí/čil klasický vzdělávací systém (z různých důvodů) a známky na ZŠ docela děs. Jen díky tomu, že rodiče znali své děti, a dopomohli jim na "lepší" školu se těm dětem velmi ulevilo a ze čtyřkařů jsou rázem jedničkáři, někteří jsou teda už na VŠ. Teď mám v okolí třeba jednoho čerstvě nastoupivšího matfyzáka, který měl na ZŠ i 8G (!) čtyřky, dokonce i z matiky. Největší překvápko byla jeho jednička z matury matika plus. Teď je vyloženě šťastný, konečně mezi svými a nikdo ho netýrá trváním na (pro něj) zdlouhavých řešeních a mezivýpočtech, když je schopen od boku vypálit výsledek.
I můj manžel měl na prvním stupni strašné známky, jeho trojka v první třídě je u nás často zdrojem veselí, i když víme, že jemu tehdy do smíchu nebylo vůbec. Maturoval s 1, pak levou zadní VŠ

Nejhorší na tvém dotazu mi přijde to, jak spolužáci řeší oprávněnost nebo neoprávněnost 2 a 4 a chování toho chlapce. Svědčí to o hrozné atmosféře ve třídě, je povinností učitele si toto pohlídat.
Tvou záležitostí je zkrotit syna a snažit se o empatický vhled (když to ty děti nikdo neučí ve škole), nebo ti taky jednoho dne může na stole přistát oznámení, že je tvůj syn jedním z šikanujících agresorů.
Spolužáka je mi líto - je úplně jedno, z jakých důvodů je ve vaší škole, do toho není nikomu nic, ale musí se tam cítit strašně