Když jsem byla v podobné situaci, sms by mě bývala velmi potěšila, od kohokoliv, nějaké rodinné sváry byly v tu chvíli úplně zapomenuty, bylo mi to fuk. Telefony mi vůbec nepřišly vhod, přiznám se, že některé jsem nezvedla, ani pak nevolala zpět.
Superní byla tehdy babi, bez ptaní si vzala k sobě děti a nechala úplně na mě, kdy se ozvu. Byla jsem za to moc vděčná, absolutně jsem neměla na děti kapacitu, ale samotnou by mě nenapadlo děti posílat z domu pryč.
Ale já jsem chtěla být hodně sama, pokud jsem nebyla zrovna v nemocnici, a sms, nebo vůbec písemnou komunikaci, mám obecně radši než telefony, což má každý jinak. Ale i tak si myslím, že je smska univerzálnější řešení.
Možná, že ti neodpoví, ale to nemusí znamenat, že ji sms nepotěšila!