Kudlo, napadlo mě přidat ještě jeden kratičkej exotickej příspěvek. Mám to od známý, co se provdala do Tuzly, to je hornický průmyslový středisko v Bosně. Ale Jugoslávie byla pro nás tehdy takovej poloviční Západ.

Tuzla je trochu specifická, bylo to město, co se za komunistů hodně rozrostlo díky ložiskům uhlí a elektrárně. Proto tam taky byli lidi etnicky i společensky celkem namíchaný, byla tam i kultura, sport a tak. Dodneška je to jediný "rudý" - levicový a ne nacionalistický město v Bosně. Ta známá tam zapadla, manžel byl ze vsi nedaleko od Tuzly, ale měl střední, tuším průmyslovku a odpovídající zaměstnání, prostě místní střední třída. Jeho bratr v rodný vsi sedlačil. Oni si v jeho rodný vsi koupili pozemek a postavili tam chatičku, kam jezdili na víkendy. Ona se rychle naučila jazyk, dost dobře teda, začala pracovat jako úřednice v bance a mezi místní dost zapadla, hlavně teda mezi kolegy v práci, ale i mezi sousedy na sídlišti, ale o poznání míň už mezi ty příbuzný na venkově. Její příbuzný tam za ní jezdili, protože díky tomu dostali devizák do Jugošky a mohli k moři, ale trávili celkem rádi prej i pár dní u nich v Tuzle. Co se jim líbilo, byly věci, který zněj dneska asi překvapivě, ale: všude bylo čisto, ulice vysmejčený, večer veškerý veřejný osvětlení fungovalo, svítilo, výlohy byly nasvícený a byly plný zboží a všechno vystavený se dalo koupit a otevřeno bylo často dýl než u nás. Originál džíny i jugo napodobeniny a jiný hadry, západní a slovinská elektronika, hračky... Prej se kolikrát nechali naložit večer do auta a jen se jeli projet po městě, aby se podívali, jak je to čistý, barevný a nasvícený. Taky jim chutnalo levný a dobrý jídlo. Naopak tam vozili pivo (i když má Tuzla vlastní pivovar, založenej eště za Rakouska s českou technologií).

Ze dvou synů jeden zůstal v Bosně, druhej šel studovat do Česka a už tu zůstal.