Shrekyně, mě taky vždycky úplně svírá srdce, když vidím své děti nešťastné, v jakémkoliv věku. Ale člověk je musí nechat se s tím smutkem a touhou taky vypořádat, ne jim snášet modré z nebe. Na Tvém místě bych vůbec neuvažovala o sourozenci. Jinak co syna baví, zajímá? Na to bych se zaměřila a podporovala ho v tom, ať už je to cokoliv. Musí se naučit být spokojený sám se sebou a ne jen toužit po kamarádech. Oni ti kamarádi časem i sami přijdou, ale syn se musí zaměřit na nějakou zálibu a ne přemýšlet o tom, proč nemá kamarády.