Šrekyně, to bychom si rozuměly. Ano, tenhle věk je super (těch cca.7 až nevím kam) Jo, už začíná zkoušet být drzý, nojo puberta, ale snáz se dá "srovnat" než vřískající batole.

Už jsem i uvažovala (jestli to teda není blbost), že bych asi měla navštívit nějakého psychologa a tuto kapitolu nějak definitivně vyřešit. Ať už směrem k dalšímu dítěti (pořád mám čas, syna jsem měla brzy) a nebo udělat definitivní rozhodnutí další dítě nemít a přestat o tom přemýšlet a pochybovat.

Citově další mimino nechci a všechno s tím spojené nechci, zároveň se nedokážu zbavit nepříjemného pocitu, že tohle je špatně, že bych "měla jako správná žena chtít". Že je normální a žádoucí mít děti alespoň dvě, chtít je toužit po nich. A že jednou můžu litovat. Ach jo.