Mě to celý nějak nesedí. Připadá mi divný, aby devítiletý kluk toužil po tom mít doma miminko. Nesedí mi to k pohlaví a věku. Pokud jedináčci touží po sourozenci, tak jako po parťákovi. Aby devítiletý kluk měl mateřské sklony ti nevěřím.
Není to spíš tak, že ty to v sobě pořád nemáš uzavřené a hledáš podporu proč další dítě? Na tom není nic špatného.

Jsem taky matka jedináčka, máme jedno dítě z vlastního rozhodnutí. Nechávala jsem tomu čas, jestli se ve mě neprobudí touha po dalším dítěti a zatím nic. Kluk má třináct let. Vyhovuje mi styl života, jaký máme jako rodina teď. I mi vyhovuje "puberťák". Samozřejmě, že občas má pubertální úlety, ale jinak je zatím hodný. Připadá mi, že co se výchovy týče, tak s puberťákem je snazší pořízení než s batoletem. Dá se mu lecos vysvětlit, skoro všechno už pochopí. To s batoletem nejde. Já na ty mimina a batolata prostě nejsem, nemám na ně nervy.
A celý život bojuju s pocitem viny, že jsem špatná žena, když netoužím těhotnět, rodit, kojit, dřepět doma. Že touha po dětech je přirozená a normální a já vlastně nejsem úplně "normální". Nikdy jsem nedovedla pochopit ženy, které touha po dětech žene do ne úplně vyhovujícího vztahu, ale hlavně, že bude dítě.

Syn po sourozenci nikdy netoužil, vystačí si s kamarády a spolužáky, i já se mu hodně věnuju, manžel taky a tak nějak nám to vyhovuje.