Dostala jsem takhle v létě od jedné celkem blízké duše (která už v sobě nese taky dost velkpu nálož životních událostí, který ji potkaly) knihu Zlodějka knih s tím, ji ta kniha nadchla a je zvědavá, co na to řeknu já.

Seděly jsme na jedné zahrádce v Brně. Knihu jsem měla v dárkové tašce.
Cestou domů jsem tašku zapomněla v trolejbusu, obvolávala jsme potom všechna depa, ale nenašla se.

Takže jsem si knihu koupila. Sama od sebe bych si ji nikdy nekoupila, ale tohle bylo nahrazení ztraceného dárku.

A začala jsem číst.
A kniha mě iritovala.
Klišé vedle klišé.
Kalkul.
Ale četla jsem dál.
A divila jsem se, jak mohla tu duši, která už taky mnohé zažila, zaujmout taková vypočítavá slátanina.

A říkala jsem si - co já jí řeknu. Jak to zaobalím?
No a pak jsme jí to řekla, jak to je :)))
Že mi to nesedlo, přišlo mi to vykalkulovaný, moralistní a nejvíce mě srala postava Smrti.
A že je to asi dobrý pro středoškoláky, kteří začínají číst a o holocaustu nic moc nevědí.

A ona to vzala. Naprosto v pohodě.
V tomhle nemá cenu někam uhýbat.