Ten Tuzex mi připomněl něco z mého dětství za socializmu. My jsme bony měli jen velice zřídka. Na jejich nákup neměla moje máma samoživitelka peníze, ale někdy nám před Vánoci dal strýc, který měl svoji bývalou milenku ve Švýcarsku, nějaké bony. Vždy jsme si myslely se sestrou, že nám tam máma koupí něco pěkného na sebe. Dopadlo to ale vždycky stejně. Koupila libanonskou čočku, protože čočka nebyla v našich obchodech k sehnání, a holandské kakao v takové modré plechovce s obrázkem Holanďanky.