Mě na tom obecně děsí vůbec představa, že by lidé mohli přerušit styky s takto blízkými příbuznými kvůli takovým blbostem. Já si umím představit přerušení kontaktů s prarodiči nebo s dospělými dětmi ( a jejich partnery) jen při opravdových patologiích. Nesvěřila bych dítě babičce alkoholičce (i když i s tou bych se snažila alespoň ten kontakt zachovat). Chápu, že existují patologické případy, kde to je nejen nutné, ale i správné, ale to jsou fakt extrémy (sex. zneužívání, alkoholismus apod.). Představa, že se vnouče nestýká s prarodiči, protože se rodina není schopná dohodnout na drobnostech, mi připadá strašná.