Grainne,
vážně si myslíš, že někdo může mít padesát let a během té doby nikdy nenarazit na individuum, kterému nelze ustoupit ani o píď? Že někde v širší rodině se i v podprůměrném množství příbuzných někdo takový nevyskytne? (A ano, měla jsem kliku, nikoho takového nemám mezi těmi opravdu nejbližšími.)
Ale většina lidí je prostě tak nějak normálních, přičemž během života projdou vlnami např. vegetariánství, makrobiotiky nebo dnes moderního odporu k lepku... A nejlíp mi vždycky fungovalo vyjít vstříc, neargumentovat tam, kde je to očividná marnost, ale neuhýbat za své hranice (které je třeba mít)... malé děti považuju za tvorečky, za něž mají primární odpovědnost rodiče, takže pokud neuvidím ohrožení nebo významné nepohodlí pro sebe, klidně budu jednou krmit biozeleninou, vynechávat čokoládu a pouštět před spaním Mozarta...

"Jednou lentilkou" se cítím ohrožena jen u některých konkrétních lidí a nehodlám to preventivně aplikovat na všechny.