je to zajímavé,zrovna jsme přemýšlela nad tím,proč si ženské dělají peklo ve vztahu snacha-tchýně.Třeba koukám na kolegyni,která měla špatný vztah se svou tchýní a teď dělá peklo svým snachám.Anebo přítelkyně,která je se svým mužem třicet let a pro jeho rodiče je pořád cizí ženská,která jim "sebrala" chlapečka. A když už jim bylo přes devadesát a žili u syna a snachy a ona se o ně starala,stejně pořád čekali až přijde synáček a to byla terpve ta správná péče. To opravdu nejde najít společnou cestu? Snacha bývá matkou milovaných vnuků,tchýně babičkou vlastních dětí,v té další generaci je obojí krev,tak proč tolik nesnášenlivosti?
My žili s tchánem v jednom domě,on to byl docela složitý případ,ale v životě by nás nenapadlo vyřadit ho z rodinného života.Na Vánoce k nám chodila moje máti,teta,můj tatínek přijel z ciziny,na Boží hod jsme šli k mamce.To je přece fajn,trávit svátky v rodině,když nějaká je.Přála bych vám vánoce ve dvou,jako jsme trávily s maminkou,když byl tatínek v emigraci a teta jezdila vlakem na Moravu ke starým rodičům.