Přidat odpověď
Chápu, že to někdy jinak nejde. Ale co mě fascinuje, ZŠ mého dětství, klasická sídlištní škola ve vnitrobloku, ráno se ke škole ze všech stran valily davy dětí. Nikde není silnice, kromě jediné, která je slepá a vede přímo ke škole, protože vedle je bytovka s miniparkovištěm pro její obyvatele. Tam silnice končí. Za mého dětství jsme na této slepé ulici auto potkali vyjímečně, spíš jsme ji považovali za chodník. Dnes tam ráno stojí šňůra aut, která se skoro nehne, lidi se obtížně obracejí na tom pidiparkovišti u bytovky, a jedou zpět z toho vnitrobloku na volnu silnici. Přitom od autobusu, tramvaje je to 300 m tím vnitroblokem, kde jsou široké chodníky a kromě této slepé silnice žádná jiná. Chápu, že už školy nejsou spádové, tak do ní nechodí jen děti ze sídliště kolem, ale proč nemůžou děti jezdit tramvají případně proč jim rodiče nezastaví na autobusové zastávce, od které je to 300 m bezpečnou cestou bez přecházení silnice. Sami rodiče by se vyhnuli kolabující dopravě v okolí školy. Nechápu, proč se někdo dobrovolně vystavuje takovým stresům.
Předchozí