Přesně tak, stanovit nějakou hranici, jinak totiž dochází k úmyslnému ponechání dluhu "vyhnít" a vymáhat ho až po letech, kdy naroste na pro exekutory zajímavou částku. Stalo se i mě něco podobného, a to nejsem neplatič záměrně, jen jsem na zapomněla na jednu pojistku dávno uzavřenou, banální částka to původně byla, v rádu stokorun. Sama pojišťovna mě neupozornila (a nechodí žádné roční faktury, že, takže člověk zapomene snadno) a rovnou dluh odprodala a přišel mi až dopis advokáta. Hradila jsem cca 8000 Kč místo několika stovek, přitom stačilo té pojišťovně mě o dluh upomenout, to by ovšem nebylo tak zajímavé. Zaplatila jsem to, u této pojišťovny už nikdy nic nepojistím, jejich jednání bylo pro mě za hranou.
Ještě lepší storky bývají s dopravními podniky, nejlépe, když chytí nezletilého. Nechá se to pár let vyhnít a pak už je to zajímavá částka. Dítě mlčí a že by informovali rodiče, to je ani nenapadne. Ti by to mohli třeba uhradit a částka by se nestala zajímavou. Jak je to snadné, vyrobit dlužníka.