Tak u nás mívaj ty tábory blízko a navštěvujou se, někteří lidi ve skautu najdou i životního partnera.
Myslím, že to ne/oddělení kluků/holek je opravdu daný tím kterým oddílem a nijak striktně to nařízený není, stejně tak jako víra. U nás je to třeba tak, že vedoucí jsou věřící, v neděli na výpravě se jde do kostela, ale děti se mohou rozhodnout, jestli do toho kostela chtěj nebo ne a nikdo je nenutí. Je mi to moc sympatický, protože se tak něco dověděj o víře, aniž by je kdokoli do čehokoli lámal, a budou se pak moct sami rozhodnout, jak to chtěj. Zatím to vypadá, že se přidržej rodinnýho ateismu
, ale v každým případě pro ně bude cenný, když se tam potkaj i s jiným přístupem a naučej se oboustranný toleranci.
A z toho, co jsem kdy četla o Foglarovi, jsem nabyla dojmu, že tam ta náboženská stránka věci nehrála roli vůbec.
Takže si myslím, že to hodně záleží na těch lidech, co to vedou, jak to chtějí vést, a nemám pocit, že by je někdo nějak nutil v tom či onom směru.