Začnu zeširoka.
Dcera jako malá začala chodit na plavání. Hrozně ji to bavilo. Byla v tom dobrá, trenéři ji chválili, vyhrávala oddílové závody. Má od přírody sílu v rukách (proto je excelentní i ve šplhu). Trenéři z ní byli nadšeni, byla dravá, nadšená, plavala více než se po ní chtělo.
Byla vyhodnocena jako talent a proto přesunuta do tréninkové skupiny starších dětí. Krátce na to to začalo. Začala vyvádět, že tam už nechce chodit, že je unavená, že ji to nebaví. Konzultováno opakovaně s trenéry, dostala na tréninku úlevy, ale nic nepomohlo, prostě tam nechtěla chodit.
Asi 2 roky jsem ji tam vodila téměř násilím, pak jsme to vzdali. Tehdy jí bylo asi 8 let.

Teď je jí 11 let. Loni začala chodit na šachový kroužek. Hrozně ji to bavilo. Byla v tom dobrá. Vedoucí z ní byl nadšen, že je bezkonkurenčně nejlepší z celého kroužku, a že při turnajích odmítala remízu, chtěla pořád hrát, i když věděla, že nakonec prohraje.
Byla vyhodnocena jako talent a bylo nám pro ni doporučeno individuální "doučování" - šachové tréninky s šachovým velmistrem původem z Ruska. Hrozně o to stála. Stálo to hrozné peníze, ale s vědomím toho, že ji to rozvine, jsem to bez řečí platila.
Měla trénink 1x za 14 dní. Trenér ji moc chválil, jak je šikovná, ona se tvářila spokojeně.
V červenci tréninky neměla, začala s nimi až v srpnu. Po druhém srpnovém tréninku za mnou s pláčem přišla, že už šachy trénovat nechce, že už ji to nebaví. Bylo to 20 minut před začátkem tréninku. Řekla jsem jí, že teď už trenéra odvolávat nebudeme, že už je zřejmě na cestě. Tak absolvovala trénink.
Nechala jsem ji více než týden v klidu. Dnes jsem si s ní chtěla o tom promluvit. Vysvětlovala jsem jí, jak ji šachy rozvinou, jak jí to rozvine matematické myšlení, jak by pro ni bylo dobré se šachům nadále věnovat. Zase začala natahovat, že ji to už prostě nebaví, že ji baví šachy jenom tak hrát, třeba s dědou, ale nebaví se ji to učení se šachům.

Jsem z toho nešťastná. Jak vždy, když je v něčem dobrá, ji to krátce poté, co se po ní chce zintenzivnit, přestane bavit a chce toho nechat.
Jsem s rozumem v koncích. Napadá vás někoho, jak ji přimět, aby chtěla v těch šachách pokračovat? Máte s obdobnou situací někdo zkušenosti a jak jste to řešili (a s jakým úspěchem)?