Jo. Děti mě postupně přitáhly ke karate, které mi nesedí především tím, že se vesměs odehrává uvnitř, takže bohužel odpadá spaní pod širákem a příroda obecně, dále mi nesedělo jistým spartakiádním charakterem nácviku, pak má v názvu "bojové", atd atd...

Noooooo... začala jsem někdy kolem 38 let, a dotáhla to až na veteránskou evropskou bednu, a hlavně jsem v bojovém umění našla na cca 10 let opravdu výtečné cvičení, filozofii, cestu... teď již běhám po jiné, ale bylo to dobré.
Samozřejmě iks let vození dětí po závodech, seminářích, nakonec jsem i organizovala, koučovala, rozhodcovala... jen do trénování jsem se shihanem navézt nenechala.

Ačkoli jsou děti již dospělé, svým způsobem dceru ještě v následcích tohoto kroužku podporuji i nyní, protože se díky karate dostala k japonštině a studuje ji na VŠ.

No a obligátní koncerty ZUŠ