Taodvedle, já tě chápu, ale nic děsivého na tom fakt není, protože my dvě máme každá dost rozdílnou situaci - my společně stolujeme párkrát do týdne, několikrát týdně (jeden týden 2x a druhý týden 5x) se vracím domů po půl deváté večer (o víkendu o hodinu dřív), kdy už manžel se synem jsou samozřejmě po večeři...obědy má syn ve škole, manžel doma, já doma nebo v práci...takže několikrát do týdne se se synem vidím ráno, když jdeme do školy a pak až večer, než jde spát...ráno spolu nesnídáme, manžel odchází o hodinu dřív, než my, já snídám v práci, doma ráno ještě nemám chuť a syn se u snídaně probírá, takže si s ní zaleze k pohádkám, v klidu se probere, nasnídá, nahází na sebe oblečení a jdeme... Takže ono to ani tak není o tom uspávání v pravém slova smyslu, ale prostě si spolu večer před spaním popovídáme, on se trochu zastaví, zklidní, já se ledacos dozvím...mám to ráda...volný mám pak zbytek večera, chodím pozdě spát...manžel chodí spát naopak brzy, tak stejně ve všední dny spolu večery moc netrávíme... Jinak u společného stolování bych se stejně nic moc nedozvěděla, syna jídlo nebaví, takže se od něj snaží zdrhnout co nejdřív, takže žádné dlouhé vysedávání u stolu a klidné povídání se stejně nekoná...