hmmm... janinko, řekla bych, že tady platí, že kdo chce hledá jak ano, kdo nechce, hledá proč ne
co se fungování rodiny týká, nemůžeš čekat nějaký obrat o 180 stupňů, ale i tak bych na tvém místě pomalu tlačila dcery k větší samostatnosti a muže ke spolupráci... byť by to zpočátku bylo tak, že začneš pravidelně delegovat drobné úkony a časem je necháš převzít celou agendu (nejprve syn chodil s košem, když jsem mu řekla, dneska je to jeho zodpovědnost, včetně tříděného odpadu, hlásí mi, pokud dochází pytle a pod., odpadky už prostě nikoho nezajímají, komplet se o ně stará syn)
stejně tak nechápu, proč všechno kolem dětí děláš ty a pak se ještě tváříš tak úkorně... proč by nemohl na třídní schůzky chodit muž? co tak důležitého se tam děje, že to vyžaduje tvou přítomnost? proč musíš všechno řešit sama? je to tak, že ti nepomůžou nebo jen máš pocit, že to dělají blbě, tak si to raději uděláš sama? (jasněže z počátku to dělají blbě, ale jinak se to pořádně nenaučí, než opakováním) naučit děti (a někdy i muže) fungovat v domácnosti je zpočátku fuška, ale vyplatí se to...
takže za sebe bych ti radila přehodnotit fungování domácnosti, naučit se delegovat a hlavně si srovnat, jestli třetí dítě chceš nebo nechceš (ty tvé praktické důvody jsou totiž hlavně tvoje krytí, proč to nejde)