Já si myslím, že tvůj manžel o tom takhle neuvažuje. Že je jako dítě, co "by strašně chtělo nějaký chlupatý roztomilý zvířátko na hraní". Prostě vidí jen to pěkné a ne "potíže a rizika" a nedívá se ani moc do budoucnosti (leda zase možná si představuje nějakého ideálního dospělého syna jednou, aniž by řešil ten "dospívací" proces a jeho trvání, natož svou účast na něm ...)
Manželovi je taky 44, děti má rád, ale má stejný názor jako já, že "už by se mu do toho nechtělo mít doma dalšího uřvance" (a to jsme měli děti jako mimina i batolata zcela v normě)...