Přidat odpověď
Přesně. Ona střídavka není jen to striktní stídání.
My máme velkého syna (skoro 18) sice ve výlučné péči matky, ale je u nás denně. Má prostě dvoje klíče od dvou bytů (ne teda ve stejném baráku), jde si tam, kam zrovna chce. Nikdo neřeší, že je "jiný týden", že tu "nemá co dělat". Má prostě dva domovy.
Totéž o víkendech i o prázdninách.
Začalo to zlehka právě v tom věku kolem těch 13 let, to ještě byla trochu "pruda" tím věčným hlášením, kde to dítě teda zrovna je, aby druhý z rodičů byl klidný, kdy si pro něj kdo přijede a kdy ho kdo odveze. Ale přizpůsobilo se to potřebám toho dítěte. Teď je to už naprosto super, nikdo nic neřeší, "dítě" si hlásí samo, kde je, resp. příp. to ani nehlásí... Nemusí se nikde ohlašovat, prostě bydlí v obou domácnostech, nedovoluje se, jestli smí jít spát tam nebo tam, nebo si vzít jídlo z té nebo té ledničky. S jeho permanentní přítomností se počítá na obou stranách.
Pokud budete bydlet ve stejném baráku, je podle mě kravina trvat na týden-týden s tím, že tento týden jíš jen u táty, tak nám sem nechoď... že jo, to je prostě blbina. Stejně to sklouzne k tomu, že dítě bude kdykoli, kdekoli. Proto osobně považuju za blbost dělat mu dva stejné pokoje s tím, že (byť podvědomě) musí tento týden spát v této a příští týden v té druhé... Nebo nějaké to zamykání dveří nebo tak něco. Prostě tohle je tvůj prostor, tohle jedněch "rodičů", tohle druhých "rodičů" a (pokud nebude mít vlastní) tak obě koupelny jsou společné a obě kuchyně jsou společné.
Předchozí