Omlouvám se,ale s tímhle se prostě nedá souhlasit.Každé dítě je jiné,příručka neexistuje!Kéž by ano.Dnes jsem např.totálně zoufalá ze syna 3,5 roku. Jdeme dopoledne ještě se starší dcerou na hřiště s balónem a florbalkama. Po nějaké době jsem ho požádala, aby mi ukázal kalhoty, měla jsem podezření,že se pokakal.Odmítl,na moje prosby odpovídal jen NE, NECHCI,NEBUDU...Tečka.To už mě naštvalo. Po chvilce jsem řekla,že půjdeme domů na oběd,on opravdu pokakany byl,cítila jsem to...Scéna že nikam nejde. Řev,hysterie,já v klidu pomalu posbirala věci, on se mi věšel na nohu,snažil se mi sthnout batoh,kopal do mě...Poslala jsem starší dceru domů,sedla jsem si na zem do trávy,snažila jsem se ho uklidnit. Opět rány, strhnul mi vzteky brýle, tahal mě za vlasy, šlapal po mě...Rozbrecela jsem se.Připadala úplně jak kus hadru, jak tyranej pes.Absolutně nechápu co se v tom dítěti odehrává, ale já tohle v klidu fakt ustát nedokážu. Možná s nějakýma praskama na nervy. Postup jaký popisujete z knihy v případě,že má dítě záchvat, by v tomhle případě vůbec nezabral!Je "záchvat vzteku" a záchvat vzteku. Nebo jsme něco jako rodiče nezvládli...Nevím.Naprostá zoufalost.