libiku, aby nedošlo k (dalšímu) nedorozumění, kopíruji celý sled příspěvků:
Sovice: Lady, i poté, co byly řadové ovečky puštěny k Bibli, je křesťanů stále dostatek.
Lady: Sovice, to je samozřejmě pravda, já si ovšem dovoluji tvrdit, že většina z nich jsou křesťané kulturní, nikoliv přesvědčení.
Většina lidí totiž automaticky přebírá náboženství svých rodičů, aniž by se tím nějak zvlášť zaobírala.
A nefunguje to tak jenom u křesťanství.
Kudla: Lady, to bych neřekla, mám pocit, že spousta lidí nad tím dost poctivě přemejšlí.
Lady: Kudlo, přemýšlí se nad tím v ČR.
V zemích, kde nebyly protřípány tyhle rapidní politické postoje vůči náboženství, to lidi moc neřeší. Jsou prostě katolíci/evangelíci/muslimové, protože tak byli vychováni.
Plno z nich ti řekne, že v boha vlastně ani nevěří, případně že tíhnou k buddhismu atd, přesto do toho kostela sem tam zajdou a děti pokřtít nechají a taky je posílají na hodiny katechismu.
Libik: Jasná páka,
"V zemích, kde nebyly protřípány tyhle rapidní politické postoje vůči náboženství, to lidi moc neřeší. Jsou prostě katolíci/evangelíci/muslimové, protože tak byli vychováni."
Zatímco ve světe dávno pochopili, že mít víru je něco jako když nás maminka naučí utírat pipinku odpředu dozadu, my trapní Češi se furt zmítáme v nějakých existenciálních bludech a hledání smyslu života
Slupka: Libiku, to prostě a jednoduše není pravda. Víra v Boha není základní hygienický návyk (ani v přeneseném smyslu slova), nejsme trapní, většina se nezmítá, a v různých částech světa je to různé.
Libik: Slupko, já jsem tím odpovídala na úvahu Lady V, která pronesla své oblíbené, že něco takového je jenom v Čechách, že ve světě jsou příslušníci církví povětšinou lidé, co je k tomu v rámci rodiny vychovali, ale oni jsou nevěřící nebo tíhnou k Buddhismu.
Nechci se přít, diskuse je dlouhá a většinou trapná, ale já jsem se k víře až tak nevyjadřovala.
Můj první (a hořce lituji, že ne poslední, ale nechala jsem se lapit) příspěvek zněl
"Věříte v Boha?"
"Věřím v dobro"
Má proti tomu snad někdo něco?
Nu.
Takže ano, možná v Čechách více přemýšlíme (o víře) než v některých jiných zemích, kde je příslušnost k náboženství samozřejmá, ale to dle mého neznamená, že jsme trapní.
Také to, že v některých zemích je výchova k víře samozřejmá neznamená, že to tak je správně, dle tebe stejně ok jako naučit dítě čisti si zuby. Rozporuji představu, že vést dítě k jedné konkrétní formě náboženství je to pravé ořechové, na co jinde už přišli, kdežto my v Čechách ne.
Dále rozporuji, že přemýšlení nad vírou je existenciální zmítání. Ani existenciální, ani zmítání. V pojmu zmítání je obsažena neovládanost, něco, co "se mi děje". Přemýšlet o něčem ale lze poměrně systematicky, a dost lidí to i dělá.
Ohledně dobra: ano, máš pravdu, uváděla jsi ho bez dalšího. To já jen pro jistotu dodávám, že to není pro každého totéž. Nevkládám tobě do úst "dobro je univerzální", jen píšu, že není.
Toto není útočný příspěvek, nemyslím ho zle. Píšu, co si myslím, bez jakékoli zášti vůči tobě natož chuti ti to nějak nandat či co... píšu v dobré vůli svoje názory a poukazuji na to, v čem se liší od tvých ve snaze tě přesvědčit, že možná (i) já mám kousek pravdy, alespoň té své