Fakt je to tak děsný? Nelze prostě přijmout, že ten druhý by vám přál zažít ten skvělý pocit, jaké to je mít třeba tři bratry, a na oplátku mu v pohodě sdělit "víš, já bych ti zase moc přála mít sestry, to mi připadá úžasné a bratry vlastně vůbec nechci"

Jako kdyby ti to někdo řekl s úmyslem si zarýt, třeba tchýně, se kterou si poněkud jdete po krku, tak bych chápala dotčenost. Jinak mi připadá, že pokud člověk není zrovna mistrem diplomacie, aby radši nikdy nic neříkal.