Děkuji, už jsem si myslela, že jsem blázen. On totiž nemá pocit, že mě tím ponižuje. Jen říká pravdu, pro mé dobro. Do té doby, než toto odpověděl, není to dlouho, jsem se strašně snažila o nějakou změnu k lepšímu. Po tomhle jsem spíš rezignovala, nechci se dál doprošovat. Odejít od něj nechci, dcera je hrozně citlivá a vím, že by jí to moc ublížilo. Pravda taky je, že jsem hroznej zbabělec. Jsem s ním od svých 17let, jiný vztah jsem v podstatě neměla. Neumím si představit být s někým jiným, bojím se, že bych to sama nezvládla.