Tak přátelé jsou především ti lidi samotní, ne nutně jejich děti.

Jako umím si představit, že bych kamarádce pohlídala dítě, kdyby to potřebovala, ale rozhodně bych se do toho sama nijak aktivně nehrnula a už vůbec ne na delší dobu (samozřejmě s výjimkou nějakých katastrof). Tolik mě malý děti, který nejsou moje, neberou.

A ani o ty naše se v tomto směru nikdo "nepral", kamarádi měli vesměs stejně starý, neviděla bych moc smysl v tom, aby mi ulehčovali na svůj vlastní úkor. Nebo by to muselo být reciproční, a na to jsem se u prcků opravdu necítila, mít kromě dvou vlastních na starosti ještě dva nebo i víc dalších.