Tak to je věc názoru a přístupu, že.
U nás doma bylo zvykem, že jsou děti součást rodiny, nikoli jejím středobodem. Takže tohle "věnování" byly sváteční chvilky, nikoli denní standard. Prostě tím nikdo netrávil osm hodin denně. Sama jsem byla doma do pěti let, rozmazlovaný jedináček, ale že by se mi někdo denně věnoval tímhle způsobem, to ani náhodou.