Tady je opravdu účinná jediná taktika: s nevychovancem se nestýkat, okamžitě po pochopení, že se jedná o nevychovance – zdrhat.
Ale třeba problém u mých dětí je v tom, že většinou doufají, že to ten člověk tak nemyslel, vlastně se nestalo nic tak hrozného atd. A taky mají protikladné pokyny z různých stran – ode mě pokyn ideálně se nepřibližovat k násilníkovi, v případě nutnosti s ním jednat zdvořile, nevyhledávat ho (ve škole je chlapec, který dostal již několik děti do nemocnice s různými zraněními – zlomeniny, šití, otřes mozku a podobně), od tety vysvětlení, že ten chlapec to dělá proto, že ho nemá nikdo rád, což je mu líto, takže ony na něj mají být hodné a taky se mu věnovat.