Přidat odpověď
Malého prince jsem "objevila" díky češtinářce na gymplu. Jak mi normálně vadilo, když nám převyprávěla obsah knihy, tak u Malého prince mě to naopak zaujalo. A bylo to asi to správně citlivé období na tuhle knížku, zamilovala jsem se a četla ji mnohokrát. Těsně před maturitou jsem si ji chtěla koupit a nebyla nikde k sehnání, tak jsem si ji půjčila z knihovny a doslova přepsala a překreslila. Padly na to tři notýsky, slepila jsem je deskami k sobě a polepila plátnem....ještě pořád ho někde mám.
Hned potom jsem začala číst i ostatní Saint-Exupéryho knížky, hrozně mě bavily, jen Citadela mi dala zabrat, četla jsem ji dlouho.
A češtinářka, ač mě neměla moc ráda, tak mě pak u maturity podržela právě zavedením hovoru na Saint-Exupéryho knížky, věděla, že budu vědět.
Předchozí