V podobný rodině jsem vyrostla. Prostě za debila můžeš být kdykoli, záleží jen na tom, s kým zrovna držíš basu. Já s nikým, přijde mi to divný - tak jsem divná. U nás se nehrálo na ohleduplnost a toleranci, ale na tichou poštu (informace obejde několik členů rodiny a mezitím zcela změní obsah i formu) a lezení do zadku šéfovi smečky čili mamá.

Omlouvám se jemnějším jedincům za drsné výrazy, kdo podobné prostředí zažil, chápe.