Dneska jsem na rodinné návštěvě prudila celou rodinu, protože:

1) moje děti chtěly dopoledne spát. Takže řeči typu: Ty nám sem přivezeš děti a ony to prospí???

2) a protože se muselo počkat do cca 11:45, až se probudí, aby se mohlo jít do restaurace (nakonec je sestra probudila schválně tak, že práskla dveřma)...

3)a že se nemohlo jíst venku, protože jsem tam na ně byla sama, venku beton a vedle silnice, děti nechodí, odřely by si nohy, sama je neuhlídám, zatímco uvnitř neměly kam zdrhnout, byl tam hrací koutek a ano, byla jsem sama. znechucení všech, že nemůžou být venku, když je TAK KRÁSNĚ, už jsem musela komentovat tím, že jestli je ty děti obtěžujou, neměli nás zvát. Na to mi bylo řečeno, že jejich dítě to vždycky zvládlo (jo, měli jedno a střídali si ho na klíně).

Jsem si navykla dávno kašlat na zahrádky, odkud můžou upadnout, spadnout, obtěžovat lidi kolem, a zasunout se do nejzazšho místa k záchodům a dětským koutkům. Ten rok to přežiju a bude zase dobře.

A teda tyhle věci mi přijdou úplně automatický, v životě by mě nenapadlo, že to může někoho obtěžovat.

Sakra, jsem zase vytočená, jela jsem tam, aby holky viděly sestřenice a nepekly se doma v paneláku. Příště jim dám bazének na balkon a bude klid.