Kat,

tak to jsme asi divný, ale za celých hodně let našeho společného života jsem nikdy nepocítila nic, čemu by se dalo říkat "krize", ani potřebu se radit s kýmkoli třetím, pokud bylo něco potřeba, vždycky jsme si to dokázali vyřešit sami.

Chápu, že je to dost klika a že to tak nemá každej, ale tak nějak nevím, z jaký strany to radění uchopit.

A pokud by s něčím takovým přišlo moje dítě, tak bych se sice samozřejmě snažila, ale vůbec nevím, co bych mu tak mohla poradit, a jestli bych mu třeba v dobré víře neradila úplný blbosti.